Snažit se pomoci při depresi někomu, koho máte rádi, to chce docela velkou dávku trpělivosti a empatie. Může to být velice vyčerpávající a frustrující. Deprese dokáže vztahy mezi lidmi zásadně narušit, může nemocného izolovat a zcela ho připravit o sociální kontakty. Pro člověka s tímto onemocněním je přitom přítomnost a láska blízkých lidí velmi důležitá.
Pro tyto lidi je ale situace, kdy někdo, koho mají rádi, trpí depresí, velmi znepokojující a nevědí si v ní rady:
- Někteří přátelé a příbuzní lidí s depresí mají dojem, že bude nejlépe o depresi s nemocným vůbec nemluvit a dělat, jako by neexistovala.
- Jiní zase naopak přehnaně dávají najevo svou starostlivost.
- Další mají pocit, že neustále balancují na tenké hraně – co když udělám nebo řeknu něco, co dotyčnému ublíží?
Byla jsem na obou stranách barikády – tou, která pomáhala a podpírala, i tou, která s depresí bojovala. Tady je pár mých tipů na to, jak druhému člověku pomoci při depresi, jak ho podpořit a jak s ním jednat.
Nedělejte zbytečné chyby
O tom, na co si dát v komunikaci s člověkem s depresí pozor, jsem již psala v článku Věci, které neříkat člověku s depresí. Pokud jste ho ještě nečetli, doporučuji ho vaší pozornosti. Zdůraznila bych z něj tři věci:
- Neobviňujte nemocného, že si za svou nemoc může sám.
- Nepřesvědčujte ho, aby přestal užívat léky, které mu předepsal lékař.
- Nezlehčujte jeho stav.
Pomozte mu vyhledat pomoc
Pokud si u blízkého člověka všimnete těchto symptomů, je na čase pomoci mu vyhledat pomoc.
- Neustále smutné pocity.
- Pocity viny, bezmoci a neužitečnosti.
- Ztráta zájmu o věci, které dotyčného dříve bavily.
- Nadměrná únava, zpomalené myšlení.
- Neschopnost se soustředit.
- Velké změny v chuti k jídlu, velké výkyvy tělesné hmotnosti.
- Problém se spánkem – neschopnost usnout nebo naopak neustálá potřeba spánku.
- Podrážděnost.
- Myšlenky na sebevraždu.
Uvedené symptomy ukazují na možnou depresi. Pomozte tedy dotyčnému vyhledat odbornou pomoc, ať už psychoterapeuta nebo psychiatra. Nevíte si rady, jak to svému blízkému navrhnout? Přečtěte si článek Jak blízkému člověku navrhnout psychoterapii, najdete v něm tipy, které vám v tom mohou pomoci.
Pokud dotyčný zásadně odmítá jít k psychoterapeutovi nebo psychiatrovi, může požádat o pomoc i jeho praktického lékaře, který může předepsat některá antidepresiva. Můžete nemocnému také nabídnout, že ho doprovodíte, odvezete a podobně.
Čekací lhůty u psychiatrů bývají cca měsíc, někde i déle, pokud je tedy situace kritická (např. sebevražedné myšlenky) , odvezte ho do krizového centra nebo do nemocnice.
Buďte tady pro něho
Obyčejná přítomnost a projevený zájem mají zásadní význam. To, že si na dotyčného každý den vzpomenete, pošlete mu sms, zavoláte mu nebo za ním zajdete třeba i jen na krátkou návštěvu mu pomáhá znovu uvěřit tomu, že o něj druzí lidé stojí.
Zkuste říci například: „Jak ti můžu pomoci?“, „Myslím na tebe.“ „Jsem tady pro tebe.“, „Zavolej mi klidně o půlnoci.“ nebo „Najdeme způsob, jak ti pomoci.“
„Depresí trpím už dlouho. Během těžších atak – které se naštěstí neopakují moc často mi nejvíc pomáhá přístup typu: „V pořádku, já vím, že tohle není tvoje normální chování, ale jen příznak nemoci a že to zas bude dobrý. Jestli potřebuješ jet do krizového centra, jedu tam s tebou.“
Už jen vědomí, že mne blízký člověk nepovažuje za „magora, co zas hysterčí“, ale je si vědom, co se děje a proč, mi stačí, aby se mi v tom stavu trošku ulevilo. Protože v tu chvíli se ze všeho nejvíc bojím, že lidi kolem sebe vyděsím a znechutím natolik, že o ně přijdu.“ – Alena
Pomozte prakticky
Moje deprese propukla naplno před sedmi lety před Vánoci. V prvních měsících jsem jen s námahou vstávala s postele.
Jedna kamarádka se jednou odpoledne objevila ve dveřích s vánočním stromkem. Další mi uklidila. Jiná mi přinesla cukroví. Jedna mi každý den zavolala a zkontrolovala mne – po několik dlouhých měsíců. Další za mnou aspoň jednou týdně přišla domů, umyla mi kuchyň, uvařila mi oběd a donutila mne ho sníst.
Pokud chcete někomu pomoci při depresi, způsoby pomoci mohou být rozmanité – můžete pomoci s dětmi, s domácností, se zařizováním běžných věcí.
Nesuďte
Věřte mi, člověk s depresí si své pocity nevybral. Kdyby bylo snadné začít se cítit lépe, určitě by to udělal. Žít s depresí je totiž opravdu namáhavé. Proto opravdu nepomáhají věty jako „Musíš se začít dívat na věci pozitivněji.“ nebo „To jsou jenom pocity, realita je přece jiná, tak vstaň z postele a začni něco dělat, hned ti bude líp.“ Tím vším dosáhnete jen toho, že se nemocný bude cítit ještě více neschopný a izolovaný.
Jedná-li se o věřícího člověka, je také velice nebezpečné ho začít obviňovat, že málo důvěřuje Bohu nebo že si snad svou nemoc zavinil nějakým hříchem. Do srdce člověka na rozdíl od Boha nevidíte. Navíc v depresi potřebuje člověk snad více než kdy jindy prožít Boží milosrdenství.
Nesnažte se radit
Je vcelku přirozené, že když se snažíme někomu pomoci, máme tendenci mu radit. Je ale důležité rady nevnucovat, raději se zeptat „S čím ti mohu pomoci?“, případně nemocnému nabízet možnosti.
Nesnažte se také za každou cenu najít důvody jeho depresivních stavů – to je práce pro odborníka. Vás potřebuje dotyčný jako přítele, ne jako terapeuta.
Naslouchejte
Naslouchat člověku v depresi může být docela otrava. Často se točí myšlenkami v kruhu, opakuje stále to samé. Chce to opravdu velkou dávku trpělivosti. Naslouchejte, nepřerušujte ho, udržujte oční kontakt, dávejte najevo svůj zájem.
Nemá smysl se s nemocným dohadovat, například: „Ale to je nesmysl, to víš, že tě máme rádi.“ nebo „Nesmíš mít takové černé myšlenky.“ a podobně.
Pro lidi s depresí je také velice frustrující, když jejich okolí neuznává jejich problém jako reálný. „Ale no tak, nebuď takový mračoun…“ jim opravdu nepomůže.
Logika nemocného depresí není stejná, jako u zdravého člověka, a na takové přesvědčování většinou reaguje negativně, případně se zcela stáhne. Vám ale jde o to udržet komunikační kanály otevřené.
„Jakákoliv snaha o “pomoc” bez empatického přístupu, respektu a přijetí spíše škodí. Je také dobré se prostě zeptat dotyčného, co bychom pro něj mohli udělat, co by mu pomohlo a ulevilo, a naslouchat mu.“ – Hanka
Dodávejte mu naději
Mluvte o tom, že takhle špatně mu nebude napořád. Povzbuďte ho, že nemusí v tuto chvíli řešit celou svou budoucnost – stačí, když zvládne tento den. A pak zas další. A pak zase jeden. Řekněte mu, že to zvládne, protože i když to teď vůbec necítí, je silnou osobností. Ujistěte ho, že Bůh ho v tom nenechá.
Nabízejte činnosti
Pokud chcete nemocnému pomoci při depresi, nabízejte mi činnosti, ale nesnažte se ho k nim přimět za každou cenu.
Deprese je někdy mylně považována za lenost. Nemocný ale skutečně není schopen řadu věcí dělat. Ne nadarmo se depresi někdy říká „nemoc vůle“.
Můžete mu ale činnosti postupně nabízet. Ideální jsou klidné činnosti bez velkého množství lidí kolem, např. si zahrát karty, jít na procházku do přírody, jít si zaplavat a podobně.
V žádném případě ale nemocného do ničeho nenuťte. Nesnažte se ho také rozveselit. Například filmové komedie mívají často opačný efekt – nemocný se nedokáže bavit a tím ještě více vnímá, jak špatně mu je.
Zachovávejte důvěrnost
Nevykládejte každému na potkání, že někdo vám blízký trpí depresí. Je na dotyčném, komu a kdy chce tuto informaci sdělit. Proto zachovávejte důvěrnost a neporušujte ji ani pod záminkou modliteb a podobně.
Pokud chcete o své starosti o blízkého člověka s někým mluvit, předem se ho zeptejte, zda mu to nebude vadit, případně se poraďte bez toho, že byste ho jmenovali. Samozřejmě můžete také sami vyhledat odborníka.
Všímejte si vracejících se symptomů
Někdy se podaří depresi vyléčit tak, že se v životě dotyčného již žádná další depresivní epizoda neopakuje. V jiných případech se deprese může po období klidu cyklicky vracet. Pokud si všimnete, že se u vašeho blízkého symptomy vracejí, povzbuďte ho, aby znovu vyhledal lékaře.
Starejte se o sebe
Jak jsem již psala, pomáhat někomu s depresí je vyčerpávající. Myslete proto také na sebe: odpočívejte, obklopte se také jinými lidmi, sami požádejte o pomoc. Nejste Spasitelem a nemusí vše ležet jen na vás.
Dělejte věci, které vás baví a u kterých přijdete také na jiné myšlenky. Pokud jste věřící, odevzdávejte svou starost o svého blízkého do Božích rukou.
Chcete se osobně poradit, jak svému blízkému pomoci při depresi? Objednejte se ke mně na konzultaci.
Něco si o depresi přečtěte
Tenhle článek je jen začátek. Přečtěte si o depresi něco více – o jejích symptomech a důsledcích. Pomůže vám to lépe porozumět těm kteří jí trpí a účinněji jim pomoci.
Děkuji všem, kdo mi v boji s depresí pomáhali a pomáhají mi i nyní udržet si v životě rovnováhu.
Děkuji také těm, kteří mi dali nahlédnout do svých bojů a dali mi svou důvěru, abych jim v jejich trápení mohla být na blízku.
Výborný článek! Plánujete i články o jiných duševních nemocech?
Nevylučuji to. Zajímalo by vás něco konkrétního?
…..kdyby tak lidé kolem mě četli tyhle řádky.snad by mě i pochopili a neměli mě za někoho,kdo si „jen“ hledá záminku…ležet ,spát a nechodit ven.ve svých depresích jsem často osamělá.lidé kolem mě už toho mají viditelně plné zuby.a z toho je mi potom někdy i hůř.deprese je něco,co nemůžete ukázat.jako např.jizvu,spáleninu,úraz…nemůžete jí nahmatat a ukázat všem s tím,že to pro vás je opravdu až fyzicky bolavé. Díky za tento článek
Deprese skutečně může až fyzicky bolet. Nepochopení okolí je náročné, když to jde, je dobré se spíše obklopit lidmi, kteří jsou podporující. Ale není to vždy snadné je najít. Přeji hodně sil.
co je vlastně deprese? Jen se ptám. nemám snad depresi i když jsem pořad unavená , nic mne nebaví. můj život je v pohodě jen jsem tím životem už unavená. Vychovala jsem 4 děti . jsou dospělí ale pořad hážou na mě jejích neuspěchy
Milá Věro, pokud se dlouhodobě cítíte v nepohodě, bez chuti bez života, stálo by za to prozkoumat to s dobrým terapeutem. To, co popisujete, může být projevem chronické deprese, která je možná mírnějšího charakteru, ale zatěžuje vás. Nejde ale ani tak o diagnózu, jako o to, abyste našla nové cesty, jak se radovat ze života. Přeji vše dobré.
děkují za odpověď. nevím kde hledat terapeuta myslím si , ale že bych hledala stejně marně. mně by ulevilo snad jen jedno. spím jen hodinu max tak dvě za celý den. chybí mí spánek. jsem opravdu unavená , potřebovala bych se vyspat , jenže mi to nejde
Není divu, že nemáte energii, když se vám nedaří spát. S terapeutem se dá pracovat i právě na tom, aby se vám lépe usínalo. Doporučuji také navštívit lékaře, to dlouhodobě není únosné. Přeji hodně sil.
Deprese ?To znamená ,že se cítíte na dně. Většinou si vyčítáte že nemáte: rodinu, přátelé, úspěch v životě,klid a pod.
Jsem mladá na to abych věděla jaký asi je nudit se životem…studuju takže se není čemu divit…depresi jsem měla jednou a už bych tu bezmoc co ve mě byla nikdy vrátit nechtěla…nikdy
Pocit že nikoho nemáte je smutný ale hlavně ubíjející…
A s těmi dětmi je mi to líto… určitě jste byla dobrá mamka… věřím v to jsem už totiž pozitivní člověk.?
[…] Řadě lidem totiž léky pomohly začít znovu žít normální život. Je řada mnohem lepších způsobů, jak pomoci člověku, který prožívá depresi, než mu rozmlouvat lékařem předepsané […]
Já depresí netrpím. Ale moje mamka roky. Než se nám s tím přiznala bylo hodně hádek. Pořád jí něco vadilo, často měla své „výlevy“ a my nechápali co se děje. Už leta se vždy pro něco nadchne, protože ji to zaručene pomůže. Ale nevydrží u toho a azse spadne dolu. Dohází k nějakému „doktorovi“ už roky, ale nevidím žádný progres. Teď má ataky i 4x denně, přitom se všechno začalo otáčet pozitivně: koupila a zrekonstruovala dva byty na pronájem, koupila chalupu, kde začala rekonstrukce a oboje na milované Šumavě, má práci kde konečně vydělává, člověk se kterým žije se přestal sebelitovat a pít a konečně se sebou něco dělá, já jsem se zasnoubila, bratrovi se taky daří víc než dobře…Mě už ale dochází síly. Na mámu není spoleh, někdy nereaguje x dní a to pro ní dělám práci, na kterou čekají klienti. Cítím, že já začínám být dost unavená a hodně otrávená s tím, že jakákoli snaha z mojí strany je k ničemu. Hodně ji pomáhám i nad rámce dohodnutého a bohužel na úkor mého času a ještě ke všemu s výčitkami z její strany. Chodím za ní s návrhy o malé kroky, které by mohla udělat a zlepšit. Jenomže jsem to já komu už dochází síly. Léta už se o mamku nemohu opřít a všimla jsem si, že náš vztah se dost proměnil. Jakoby se role matka-dcera obrátily a taky jsem se přistihla, že se jí snažím vyhýbat. Neexistuje nějaká poradna pro blízké těch, kteří trpí depresí? Sama už to asi nezvládnu. Děkuju 🙂
Milá Nikolo, musí to být opravdu náročné. Jak to čtu, určitě by pro vás bylo vhodné navštívit odborníka, konkrétně psychoterapeuta, který by vám pomohl se nově zorientovat v situaci, ujasnit si své hranice i to, v čem pomáhat zvládnete a v čem už ne – abyste se sama pod tou tíhou nehroutila. Pokud jste z Prahy, ráda se vám budu v tomto směru věnovat.
Dobry den,moc dekuji za Vas krasne napsany clanek.Mam syna bohuzel s depresema a cast rodiny to proste nechape.Ze kdyz nemuze tak nemuze.Takze ted povinna cetba .Jeste jednou moc a moc dekuji
To mne opravdu těší, že vám článek pomohl. Přeji hodně sil!
Kamarádka má deprese ohledně toho, že má zranění a musel kvůli němu skončit svůj oblíbený sport.. Teď dělá jiný a ten ji to také dělá jen horší.. Pokaždé když se mi s tím svěří tak nevím co mám dělat.. Jsme od sebe daleko takže s ní nemůžu jít ven nebo tak něco. Prosím o radu. Děkuji
Milý Tomáši, vaše kamarádka má štěstí, že má někoho, komu není jedno, že se trápí. Můžete jí naslouchat a podporovat ji, aby našla něco, co ji bude naplňovat a těšit. Také ji můžete nasměrovat k tomu, aby zkusila vyhledat odbornou pomoc. A můžete se jí i klidně zeptat: „Čím bych ti mohl nejlépe pomoci?“ Přeji vám vše dobré a vaší kamarádce nový životní začátek.