24 Říj Jak blízkému člověku navrhnout psychoterapii

Jedním z nejčtěnější článků na mém blogu je článek Jak pomoci při depresi blízkému člověku. To mi říká dvě zprávy: jednak tu, že je dost lidí, kteří trpí psychickými potížemi, ale také tu, že je dost laskavých bytostí, kterým na takových lidech záleží.

Jednou z hlavních rad, kterou v této souvislosti dávám, je „Pomozte dotyčnému vyhledat odbornou pomoc“. Jenže co když má váš blízký člověk z nějakého důvodu z takového kroku obavy? Jak ho pak přesvědčit, aby dal psychoterapii šanci?

Šance na to, že pomoc ve formě psychoterapie, případně také medikace, bude účinná, je dost vysoká. Bohužel jen asi třetina lidí, kteří mají psychické potíže a potřebují pomoci, tuto pomoc vyhledají. Podle Martina Hollého, ředitele Psychiatrické nemocnice Bohnice, by u nás pomoc potřebovalo milion lidí. Psychické problémy jsou přitom u nás druhou nejčastější příčinou invalidizace.

Proč lidé nevyhledají pomoc?

Jedním z důvodů, proč lidé nezajdou k psychiatrovi či psychoterapeutovi, je obava ze stigmatizace: Co když mě budou mít lidé za blázna? Nebudu to mít „v papírech“? A co mi na to řeknou v práci, neztratím veškerý respekt?Lidé se mohou stydět za své obtíže a obávat se, že budou vypadat slabí, jako ti, co si neuměli dát sami svůj život do pořádku.

Dalším důvodem, proč lidé váhají s vyhledáním pomoci, je nedostatek povědomí o tom, jaká pomoc je vlastně k dispozici, jak probíhá psychoterapie a s čím vším může pomoci, případně mylné představy o antidepresivech. Proto je dobré, když si vy sami o tomto tématu něco přečtete, abyste pak svému blízkému mohli předat relevantní informace.

Varovné signály

Signály, které naznačují psychické obtíže a kterým je proto dobré věnovat pozornost, najdete podrobněji rozepsané v článku Potřebuji psychoterapii? Tady alespoň stručný přehled.

• Dlouhodobý smutek, pocity beznaděje.
• Chování, ze kterého jde strach, například silné výbuchy vzteku. Ty mohou mimo jiné ukazovat na určitou přehlcenost či dráždivost psychiky dotyčného člověka.
• Problémy se základní regulací svého chování, jako například zanedbávání hygieny, nadměrné pití alkoholu, riskantní chování a podobně.
• Nezájem o věci, které dotyčného dřívě těšily.
• Vyhýbání se kontaktu s lidmi.
• Potíže se spánkem.
• Dlouhotrvající únava bez fyzických příčin.
• Zhoršení pracovního výkonu, problémy se soustředěním.
• Problémy s myšlením, dezorientace.
• Intenzivní úzkosti, obavy z běžných činností.
• Traumatizující zkušenost, například účast na dopravní nehodě, smrt dítěte apod.

Jak pomoci vyhledat pomoc

Vaším úkolem není podle těchto varovných signálů určovat diagnózu. Když si jich ale u blízkého člověka všimnete, co pro něho v takové chvíli můžete udělat kromě toho, že mu budete nablízku? Jak mu můžete navrhnout, aby vyhledal odbornou pomoc? A má to vůbec smysl?

Příběh Terezy ilustruje, že takovým návrhem můžete někomu, kdo se trápí, opravdu pomoci.

Dlouho jsem věděla, že na svoje pocity a problémy nestačím sama a že mi nestačí ani pomoc kamarádky. Byla jsem rozhodnutá vyhledat odbornou pomoc, ale ne a ne se odhodlat. Ani zmíněné kamarádce jsem o tom neřekla.

Až o pár dní později s tím přišla ona sama a zeptala se, jestli bych nechtěla někam zajít. Kdyby mi to tehdy nenavrhla, nevím, jak dlouho bych se ještě odhodlávala. Dokonce mi potom i pomohla konkrétního odborníka vyhledat a po dohodě se mnou mu zavolala, aby mě poprvé objednala.

Zde je tedy několik tipů, jak k tomuto problému přistoupit.

• Řekněte svému blízkému člověku, že si s ním chcete promluvit o něčem důležitém. Získejte jejich pozornost. Vyberte si pro rozhovor vhodné místo a čas. Začít s tímto tématem například uprostřed rodinné sešlosti před dalšími členy rodiny nebo během hádky není dobrý nápad. Pro takový rozhovor je důležité mít soukromí a klidnou chvíli.

• Buďte laskaví a empatičtí, nesuďte. Dejte svému blízkému najevo, že vám na něm záleží.

• Rozhovor by neměl sklouznout do poučování či přednášky, ale měl by být dialogem. Ptejte se například: „Co ti pomáhá to zvládnout?“, „Máš chvíle, kdy ti je trochu lépe?“, „Co už jsi zkoušel?“. Na to lze navázat otázkami „Uvažoval jsi, že zkusíš využít pomoci odborníka?“, „Je něco, co ti ve vyhledání odborné pomoci brání?“, „Souhlasíš, že ti v tom pomůžu?“ a podobně. Zároveň můžete otevřeně vyjádřit obavu o svého blízkého.

• Počítejte s tím, že dotyčný se může rozčílit. Zbytečně nepřecházejte do protiútoku. Nepoužívejte ponižující slova jako „blázen“, „cvok“, „nejsi normální“, „hrabe ti“ a podobně.

• Můžete předem zjistit reference na psychoterapeuty a psychiatry ve vašem okolí a svému blízkému navrhnout, ke komu by se konkrétně mohli objednat.

• Nabídněte doprovod k odborníkovi a počkejte na ně v čekárně. Ujistěte je, že nebudete vyzvídat, jaký byl průběh konzultace.

• Pokud na poslední chvíli dotyčný na konzultaci nechce jít, využijte ji vy sami.

• Jestliže má váš blízký problém kvůli psychickým potížím opustit domov, zkuste mu navrhnout online terapii.

• Do terapie ho nenuťte, místo toho povzbuzujte.

• Pokud jste sami někdy využili terapii, můžete zmínit, jak vám samotným pomohla.

• Ujistěte je, že nebudete nikomu vykládat, že vyhledali pomoc psychoterapeuta a/nebo psychiatra. Řekněte jim, že je jen jejich věc, zda, komu a kdy to sdělí.

• Jsou-li problémem peníze, pokud je to možné, navrhněte, že pomůžete dotyčnému psychoterapii zaplatit, případně pomozte vyhledat psychoterapeuta, jehož služby hradí zdravotní pojišťovna. Psychoterapii zdarma či za nízký obnos také nabízejí některé neziskové organizace.

• V případě, že váš blízký hovoří o sebevražedných myšlenkách, nepodceňujte to. Přečtěte si, co můžete v takové situaci dělat. Pokud máte obavu, že si dotyčný skutečně ublíží, můžete také zavolat záchrannou službu.

Blízký přítel může být skutečně tím, kdo hraje rozhodující roli v tom, že někdo vyhledá odbornou pomoc. Jana o tom vypráví takto:

Pod vlivem vnějších okolností se moje už tak křehká duše sesypala jak domeček z karet. Vleklé problémy se sice vyřešily, ale já ten nápor už nedala. Zároveň jsem o tom ale nikde s nikým nemluvila a vše si dusila jen v sobě.

Přítelkyně na mě poznala, že jde do tuhého. Vlastně mi vysvětlila, že teď je důležité, abych udělala něco pro sebe. Jen pro sebe a nemyslet na ostatní. Nechat všechno být a nastoupit do nemocnice. Že se mám přestat o všechno a všechny starat a postarat se jen a pouze o sebe. Byla jsem čerstvě přestěhovaná, měla jsem spory s exmanželem o majetek a o děti, vystresovaná z toho, že bych o děti přišla. Přítelkyně mi nabídla, že se k nám přestěhuje a o děti se postará, zatímco budu v nemocnici.

Vyžádala jsem si u psychiatričky akutní termín a pak už to bylo rychlé. Zvládla jsem doma ještě víkend a pak nastoupila do nemocnice na šest týdnů.

Dlouhodobá podpora

Nikdy předem nemůžete vědět, jak bude druhý člověk reagovat, když mu navrhnete odbornou pomoc. Je potřeba pamatovat na to, že to je nakonec jeho rozhodnutí.

Řada lidí s psychickými obtížemi potřebuje dlouhodobou podporu. V tomto směru se tedy připravte na běh na dlouhou trať. Je potřeba, abyste si vy sami ujasnili, jaký druh podpory jste schopni a ochotni poskytnout a co už je za vaší hranicí.

Je také možné, že vy sami v této souvislosti budete potřebovat pomoc odborníka, která vám pomůže si tyto hranice vyjasnit a nastavit.

Děkuji Tereze a Janě (jména byla změněna), že se se mnou podělily o svou zkušenost.