Mýty o pastorech

Jak vlastně takový pastor, farář či kazatel tráví své dny? Ohledně tohoto povolání panuje nemálo mýtů. Některé z nich se v tomto článku pokusí rozptýlit Jakub Limr, pastor Křesťanského společenství Mozaika v Hradci Králové. Vystupuje také jako řečník na různých křesťanských akcích. Jeho touhou je sdílet biblické poselství jednoduchým a srozumitelným způsobem do každodenního života. V kyberprostoru se s ním pravidelně můžete vídat na MozaikaTV (www.youtube.mozaika.hk). S manželkou Karolínou mají dvě děti. 

Správný pastor káže přesně deset minut třicetiminutové kázání. Když mluví o hříchu, dělá to tak, aby se nikoho nedotkl. Pracuje od osmi ráno do půlnoci, zároveň má spoustu času na vlastní rodinu. Je mu dvacet devět a má čtyřicetileté zkušenosti. Má nakažlivou vizi pro práci s mládeží a zároveň ví, jak sloužit seniorům. Celý den se usmívá s vážnou tváří. Uskuteční denně patnáct návštěv a zároveň je vždy k zastižení ve své kanceláři, na telefonu a na emailu.

Mylných představ o pastorech, kazatelích nebo farářích je řada. Alespoň na některé z nich se podíváme zblízka.

Pastor pracuje pouze v neděli

Nesrozumitelný v neděli, neviditelný v týdnu. Tato okřídlená věta určitě platí o některých církevních vedoucích. Mnozí pastoři ale pracují 10-14 hodin denně minimálně 5, spíše 6 dní v týdnu.

V jejich popisu práce najdeme roli poradce, mediátora, manažera, sociálního pracovníka, přítele na telefonu, kouče, mentora, oddávajícího, řečníka na pohřbech, koordinátora akcí nebo dobrovolníků. A tím výčet zdaleka nekončí. U některých se k tomu přidávají úkoly spojené s církevní budovou a přilehlými polnostmi jako je zedník, zahradník, instalatér, odklízeč sněhu atp.

Snaha vejít se do všech zmíněných rolí – a to i navzdory tomu, že ne pro všechny má vlohy – je často způsobená podvědomým, někdy i vědomým tlakem ze strany církevního společenství, který se dá shrnout do věty: „Je to jediný placený pracovník, je to náš zaměstnanec, tak ať maká.“

Připravit si kázání je snadné

Stačí se pomodlit a máš to. Modlitba sice hraje nemalou roli, ale příprava kázání má mnohem širší záběr.

Několikrát do měsíce je před pastorem úkol oslovit skupinu lidí různého věku, vzdělání, zájmů a potřeb; křesťany, kteří jsou věřící týden, stejně jako ty, kdo v Boha věří řadu let let. K tomu přidejte lidi, kteří v Boha nevěří vůbec nebo vyznávají jinou víru.

K těmhle všem by měl mluvit způsobem, který je srozumitelný a zároveň hluboký; vychází z knihy staré  několik tisíciletí, ale je současný; je zábavný, ale ne podbízivý. Nesmí mluvit dlouze, aby nenudil. Nesmí mluvit příliš krátce – to ukazuje na odfláknutou přípravu. A nezapomínejme také na pestrost – logicky není dovoleno týden co týden mluvit na stejné téma.

Připravit kvalitní kázání obnáší hodiny a hodiny studia, psaní a škrtání, hledání inspirace u Boha a někdy zoufalství sobotní noci, kdy má člověk pocit, že v neděli nemá co dát.

Pastor všechno vydrží

Nemůžeš, přidej! Statistiky říkají, že nejčastějším dnem, kdy dávají vedoucí v církvi výpověď je pondělí. Nejčastější důvody?

1) Kritika. Nemluvím o snaze posunout pastora či celé společenství správným směrem, ale o hodnocení, které vychází z kultury konzumu. Tolik vedoucích má pocit, že je lidé hodnotí stejně jako porota při krasobruslení.

2) Problémů je příliš. Žádný člověk nedisponuje neomezenou kapacitou nést břemena druhých. I když se pastoři snaží „dávat všechno Bohu“, čím dál častěji dochází k „přetrhnutí přetažené struny“, jak to ve svém knížce Už nemohu dál popsal dlouholetý kazatel Církve bratrské Daniel Hezcko. Až v 90% případů křesťané hledají kámoše na popovídání nebo prostředníka, který jejich problémy přednese Bohu, místo, aby je řešili na přímo.

3) Samota. Drtivé většině pastorů chybí blízký přítel, se kterým by mohli jen tak být a nepracovat, popřípadě se o nějakou tu pracovní starost rozdělit.

Závěrem

Chcete vědět, jaký váš pastor je a co vlastně dělá? Zkuste s ním strávit nějaký čas jako přátelé, a ne jen tehdy, když od něho něco potřebujete. Pozvěte ho na kafe nebo na pivo a projevte o něj zájem jako o člověka. Vždyť tím je především – člověkem…