Jsou dárky skutečně výrazem materialismu?

Když v novinách od října čtu titulky jako „Předvánoční nákupy začínají“, „Lidé se opět zadlužují kvůli bohatým svátkům“ a podobně, přiznám se, že se mi svírá žaludek – a to jsem přitom „dárečkový“ typ. Nikdy nekončící hromada dárků podle mne opravdu není hlavním cílem Vánoc. Přesto mi připadá, že dát mezi dárky a materialismus rovnítko by bylo poněkud zjednodušující.

Řada přátel, se kterými jsem během let na toto téma mluvila, se mi svěřila s obavou, že jakkoliv se snaží dětem přiblížit dětem pravé poselství Vánoc, ty se stejně nejvíc těší na dárky. Ale je to skutečně úplně špatně? Edith Schaefferová komentuje oslavy Vánoc slovy:

„Křesťané diskutují o tom, jak by se měly slavit Vánoce a jaké tradice by se měly předávat… Existuje tu prostor pro individuální rozdíly, pokud to, co činíme, činíme v souladu s Boží vůli, co se hodnocení toho dne týče… Cítím, že Bůh je potěšen tím, že si navzájem dáváme dárky, a tím, že slavíme svátky v souvislosti s památkou narození Mesiáše, který přišel, aby lidi zachránil z věčné odloučenosti od Boha – neboli z věčné smrti.

Ve Starém zákoně byla Ester dána pravomoc vyžadovat svátek a výměnu dárků, aby byla oslavena záchrana Židů před záhubou, kterou pro ně chystal Haman. Byl to svátek purim a měl být držen každoročně jako díkůvzdání Bohu, ale s tím, že si lidé navzájem dávali dárky.

Zdá se, že je hezké spojovat dárky s díkůvzdáním za onen jedinečný Boží dar – za záchranu před všeobjímající smrtí – horší, než byl Hamanův zamýšlený masakr.“

(Edith Schaefferová, Co je rodina, Návrat domů, 1995)

Bůh je Bohem symbolů

Věřím, že náš Bůh je do značné míry Bohem symbolů, stačí číst Bibli a objevíme jich celou řadu. Pán Ježíš na hmotných materiálních věcech často lidem odhaloval hluboké duchovní pravdu. A Bůh nám rád dělá radost dárky – vzpomínám si na řadu okamžiků, kdy jsem od Boha dostala něco, co jsem vlastně „nepotřebovala“, ale co mě potěšilo.

Možná tedy dětem ještě všechny souvislosti nedocházejí, ale pokud budeme v množství dárků rozumní a budeme si společně rok co rok připomínat, proč si je vlastně dáváme, věřím, že do porozumění významu Vánoc postupně dozrají. To podpoříme také tím, když je budeme učit už od raného věku dárky dávat.

Na co se těšit o Vánocích?

Přejme tedy dětem jejich těšení a těšme se taky – na druhý příchod Pána Ježíše, na hezké chvíle s rodinou při adventních čteních z Bible, na radost dětí i dospělých, až rozbalí dárek, který si dlouho přáli…

Během let si ale naše děti také uvědomí, že ty nejdůležitější dárky jste jim dávali po celý rok a nebyly vůbec materiální povahy. Je to klidný domov plný lásky a přijetí, kde mohou být děti samy sebou. Šťastné manželství, kdy děti mohou vidět, že se máte opravdu rádi. Vzpomínky na to, jak se s nimi máma s tátou modlili a četli Boží Slovo.

Vánoce jsou svým způsobem každý den. Každý den v roce si můžeme společně připomínat, že Ježíš se kvůli nám stal člověkem a že nám tedy ve všem rozumí.

Text tohoto článku původně vyšel v Životě víry 12/2004.

Tagy příspěvků:
,