18 Kvě Jak zpomalit v rychlém světě
V poslední době to slyším stále znovu – ať už od klientů či blízkých lidí kolem sebe: „Všechno je tak rychlé.“ „Neumím zpomalit.“ „Když mám konečně volno, tak nevím, co mám dělat.“ „Jsem přehlcený všem těmi podněty kolem sebe.“ „Nevím, jak odpočívat.“
Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Ano, každý z nás má nějaké povinnosti. Peníze nerostou na stromech. Děti se samy nevychovají. V našem životě mohou být různé nepříznivé okolnosti. Věřte mi, něco o tom vím. Ale přes to všechno můžeme do značné míry i malými věcmi ovlivnit, jak svůj život žijeme.
Tady je pár věcí, které dělám pro to, abych dokázala zvolnit, a které se mi osvědčily – třeba vás inspirují… a možná, že se vám díky nim podaří i zpomalit čas 😉
1. Při chůzi se dívám kolem sebe
Znáte to – někam spěcháte, koukáte do země, myslíte na všechno možné… Většinou by se nic nestalo, kdybychom trochu zpomalili. Zvedli hlavu. Dívali se kolem sebe. Všimli si někoho, kdo je nápaditě oblečený. Nebo rozkvetlého stromu. Květin vyložených před květinářstvím. Dítěte, co jde za ruku s rodičem. Nebo toho domu se zajímavými okny, co nám dosud splýval s ostatními.
Dělám to takhle často po cestě z práce. A když si něčeho hezkého všimnu, tak to vědomě zaregistruji, nasávám do sebe tu krásu. Řeknu si v duchu třeba „To je krásný dům,“ nebo „Teda těch kytek!“. Užívám si to. Raduji se z toho. A někdy jdu dokonce záměrně tou delší cestou…
„Dívat se pozorně kolem sebe je tolik, jako dvakrát žít.“
— Leonardo Da Vinci
2. Dávám místo rituálům
Pro někoho to je ranní káva u kuchyňského stolu nebo čaj na terase. Pro jiného knížka ve vaně. Pro dalšího procházka se psem hned po návratu z práce. Odpočinkové rituály jsou zdravé. Dodávají nám pocit jistoty a bezpečí. Jsou to světlé chvíle dne, chvíle, kdy zpomalíme.
3. Dívám se na hvězdné nebe
Kdykoliv to jde, tak se aspoň na chvíli zastavím a dívám se na hvězdné nebe. Co jsme se odstěhovali z Prahy, mám šanci ho vidět mnohem častěji. A proč to dělám? Protože to je krása! A protože mám při tom pocit, že i když jsem proti vesmíru maličká, mám v něm svoje místo.
„Všichni se sice nalézáme ve škarpě, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám. “ — Oscar Wilde
4. Chodím na místa vzpomínek
Prohlížet si fotky je taky fajn. Ale ráda jdu ještě o kousek dál. Chodím na místa svých hezkých vzpomínek. Většinou to není nijak plánované. Ale když mám cestu kolem nějakého hezkého místa, ke kterému se pojí kousek mé minulosti, tak se tam na chvíli zastavím. Zachytím vzpomínku a pocit, který mi přináší. Vnímám nejen nostalgii, ale i vděčnost, že jsem něco takového mohla zažít.
„Potřebuji své vzpomínky. Jsou to moje dokumenty.“ — Louise Bourgeois
5. Volno si píšu do diáře
No vážně. Napíšu si tam třeba na celý den velkým písmem: JSEM DOMA. Nebo: ODPOLEDNE VOLNO. A nebo také: SEM NIC NEPLÁNOVAT. Vážně mi to funguje – když je to v diáři, tak to mnohem snáze dodržím. Mám to takhle rozepsané alespoň na měsíc dopředu. Zvláště s ohledem na mou nepravidelnou pracovní dobu to je nutnost.
6. Zavírám oči. Poslouchám. Dýchám.
Ano, všechny tyhle tři věci – najednou i každou zvlášť. Jdu třeba ven se psem. Zastavím se na cestě. Chvíli koukám kolem. Pak zavřu oči. Poslouchám zvuky kolem sebe. K tomu se zhluboka nadechnu. Příroda je na tohle ideální. Ale klidně to dělám i ve městě – třeba si sednu na lavičku. Zavřu oči. Poslouchám. Dýchám. Stačí na to chvilka.
7. Zajímám se o lidi kolem sebe
Zvu lidi na kafe. Někdy ty, co znám dobře, jindy klidně takové, co se s nimi znám jen trochu od vidění. Povídám si s nimi. Ptám se jich, jak se jim daří. Co je baví. Co je baví na tom, co je baví. Na co se těší. Proč si myslí to, co si myslí. Co by rádi změnili. Co se jim podařilo a jak to dokázali. Poslouchám je. Taky mluvím – a učím se v tomto směru zpomalit. Dává mi to nové impulsy k přemýšlení, čerstvý závan.
Taky zveme k nám domů staré přátele, se kterými si můžeme povídat o starých časech. A o tom, jak se máme teď. A o tom, co třeba jednou bude. Dodává mi vědomí kontinuity.
Je spousta dalších věcí, které můžeme dělat pro mír v duši a které zároveň pomáhají i k tomu, abychom zvolnili. A nemusíme kvůli tomu jezdit zrovna na Bahamy – můžeme je dělat v běžném každodenním životě.