24 Srp Jak pomáhat dlouhodobě nemocnému
Když má někdo z rodiny rýmičku, většinou si s tím víme rady. Přikryjeme ho peřinou, uvaříme mu slepičí vývar a čaj s citronem a hezky ho politujeme. Pokud je nemocný někdo mimo rodinu, tak mu napíšeme SMS, ať je mu brzy líp.
Když se ale jedná o dlouhodobé nebo chronické onemocnění, je to mnohem složitější. Hlavní tíhu péče o nemocného nese většinou nejbližší rodina, ta je vržena do situace po hlavě. Mohou mu ale nějak pomoci i přátelé?
Pomáhají mi přátelé, kteří jsou se mnou i v době, kdy mi opravdu není dobře a tudíž asi nejsem ten nejlepší společník. Chápou, že si chci život užít a ne přežít, a neustále mi nepřipomínají, že bych měla být “poslušným pacientem”. Nepoučují mě, protože ví, že nikdy, i když se budou snažit, tak nepochopí, jaké to je. – Zuzka
Věci, které neříkat dlouhodobě nemocnému
Tím prvním, co bývá v takových situacích problematické, je komunikace. Řada lidí se uchyluje k planému utěšování a frázím, které nemocnému zrovna nepomohou. Tohle jsou některé z prohlášení, kterých je lepší se vyvarovat.
Vím přesně, jak ti je
S největší pravděpodobností to nevíte, dokonce ani pokud jste prošli stejným onemocněním. Každý jsme jiný a každý prožíváme boj s nemocí odlišně.
Asi tě chce Bůh tou nemocí něco naučit
To může být klidně pravda, Bůh si různé věci využívá k tomu, aby nás něco naučil. Ale Bůh naučí nemocného sám to, co chce, a nás k tomu nepotřebuje. Taková fráze je tedy zcela zbytečná a může vzbuzovat pocity viny. Podobně nemocnému nepomáhají věty „Musíš mít víru“, „Víc se modli“ a podobně.
Mohlo by být hůř
Vážně? Jak povzbudivé.
Nesmíš to vzdát
Někdy je tato věta na místě, protože pozitivní přístup je důležitou součástí uzdravení. Je ale možné, že se nemocný neuzdraví nikdy. Pokud to dotyčný přijal a má v tomto ohledu v duši klid, nesnažte se ho nutit za každou cenu k boji. Respektujte jeho rozhodnutí a to, jaký postoj k nemoci zaujme.
Je mi tě tak strašně líto!
Většina nemocných nestojí o to, aby je pořád někdo litoval. Je rozdíl mezi lítostí a empatií. Pokud někoho litujeme, děláme z něho bezmocného chudáčka a dotyčný se pak lépe necítí. Když projevíme empatii, tedy porozumění
Jsem z toho zničený
Někteří lidé udělají středem pozornosti sami sebe, jako by je snad měl nemocný utěšovat a starat se o ně.
Určitě se uzdravíš
To bohužel není vždy pravda a prázdné sliby na tom nic nezmění.
Vůbec nevypadáš nemocně
Myslíte si snad, že dotyčný lže? To, že někdo nemocně nevypadá, neznamená, že je zdravý.
Vypadáš strašně
Nemocný to pravděpodobně ví, má doma zrcadlo.
Vypadáš skvěle
Nemocný pravděpodobně ví, že to není pravda, má doma zrcadlo.
Jaká komunikace pomáhá?
A jakou komunikaci nemocní oceňují? Otevřenou, upřímnou, ohleduplnou, respektující. Tohle o tom říkají ti, co sami dlouhodobou nemocí prošli nebo procházejí:
Je to o tom držet se podstaty vztahů na obou stranách, důležitou součástí je upřímnost a vzájemné porozumění. Také pomůže, když je to oboustranný rozhovor – často rozhovor sklouzává k tomu, že mluví jedna nebo druhá strana. – Jan
Pomáhá mi úplně normálně moci před druhým přiznat obavy, úzkost, moci mluvit naprosto o všem. Svobodně a bez tabu.– Kamila
Pomáhá mi humor. – Marie
Pomáhá mi, když druzí respektují moje hranice a to, ze nemám vždycky náladu si povídat. Nesnáším řeči typu buď silná, nepoddávej se tomu, měj veselou mysl, to bude dobrý… Vím, že je to myšleno dobře, ale mnohdy by mi bylo lépe s někým, kdo soucitně mlčí, než s někým, kdo z nervozity plácá blbiny. – Ina
Mně pomáhalo, když se někdo nebál se mnou být a nebál se o mé situaci mluvit, protože když se o problémech a o strachu mluví, tak mu to ubíralo na síle. Jsem vděčná lidem, kteří mě chtěli za součást svých životů i s problémy, třeba mě zvali na své akce, i když se pak museli kvůli mě omezit, i když nemuseli a jen jim to přidělávalo práci. – Ester
Praktická pomoc
Před několika lety, kdy jsem na tom byla opravdu špatně a blížily se Vánoce, jedna kamarádka dojela koupit vánoční stromeček, další napekla cukroví, jiná uklidila kuchyň… a všechno to byla jejich iniciativa, protože já neměla vůbec energii na to někoho úkolovat pomocí.
Většina lidí nemocným lidem či jejich rodině nabízí pomoc ve stylu „Kdybys cokoliv potřeboval, dej mi vědět.“ Takhle to ale většinou nefunguje. Nečekejte na to, že vás dotyčný o pomoc požádá – místo toho ji aktivně a konkrétně nabídněte.
Tady je pár tipů na to, jak dlouhodobě nemocnému můžete pomoci prakticky. Samozřejmě se to může lišit podle typu onemocnění a rodinné situace. Ve všech případech pak platí, že si nemůžeme z druhého člověka udělat svůj „projekt“ a pomáhat mu hlava nehlava bez respektu k jeho přáním a potřebám.
Pomohlo mi, když z toho někdo nedělal vědu. Když se choval úplně normálně. Vyprávěl, kdo s kým chodí, jak to šlo o zkouškovým a jakou zmrzlinu si dáme, až zase budu cajk. – Ida
- Dojděte nakoupit, co je potřeba.
- Vyzvedněte léky z lékárny.
- Pomozte se základním úklidem – umyjte nádobí, vyneste odpadky, hoďte prádlo do pračky, vytřete podlahu…
- Vezměte děti někam na výlet, do kina nebo na zmrzku. Pokud to jde, vezměte je k sobě přes noc. A neptejte se jich vůbec na nic, co je spojené s nemocí jejich rodinného příslušníka, pokud o tom nezačnou mluvit ony samy.
- Pokud to jde, vezměte na výlet, do kina nebo na zmrzku nemocného.
- Pomozte dětem s domácími úkoly nebo doučováním.
- Pomozte s vyřizováním věcí na úřadech.
- Navařte jim.
- Nabídněte se jako taxikář – odvezte nemocného k lékaři, vyzvedněte děti z kroužku…
- Vyvenčete psa.
- Přineste nemocnému nějakou pěknou knížku.
- Pokud má nemocný energii na návštěvu, jen si s ním sedněte a popovídejte si s ním, koukněte se spolu na film, zahrajte si deskovku, dělejte spolu cokoliv, co ho baví a má na to sílu.
- Blíží se Vánoce? Pomozte s nákupem dárků pro děti a s výzdobou.
- Je jaro? Vysaďte kamarádce do truhlíků nové letničky.
- Nezapomeňte na jejich narozeniny.
- Převlečte jim povlečení.
Shrnutí na závěr
Nechte si pro sebe chytré rady. Místo toho nemocnému naslouchejte. Nemusíte mít odpověď na každou jeho bolest či pochybnost. Někdy nemocnému nejvíce pomůže vědět, že je někdo na blízku.