Na velké radosti dojde jen jednou za čas.
Ale malou radost můžeme mít každý den.
Někdy si malou radost udělám sama, jindy ji potkám po cestě nebo mi ji poskytne někdo kolem mne.
Všímejme si malých radostí – zlepšuje to náladu 🙂
Tohle je mých 9 malých radostí za uplynulých devět dní.
Radost první: čtení v parku na lavičce.
Radost druhá: kytka na stole.
Radost třetí: přírůstek do sbírky kamenů – dárek z návštěvy.
Radost čtvrtá: kafe v práci.
Radost pátá: osázený truhlík jako dárek pro moji mámu.
Radost šestá: šumící voda v Průhonickém parku.
Radost sedmá: eclairka s malinami.
Radost osmá: neplánovaná společná pauza v trávě.
Radost devátá: společné objevování.
Je důležité se umět radovat z maličkostí 🙂 Mě naprosto fascinuje obloha a počasí a jenom pohled na nebe mě dokáže odprostit od všeho – neznamená to nutně, že mi taková chvilka zlepší náladu, ale spíš dokážu ocenit to, co nás obklopuje. Nebo když jdu po ulici a obklopuje mě hezká architektura. Tohle jsou moje radosti, dá se říct 🙂
Milé radosti!
Že jsem si při čekání ve frontě na tramvajenku mohla vytáhnout knihu, takže mi to čekání vlastně vůbec nevadilo. Modrá obloha. Když moje afghánská muslimská kamarádka se mnou zpívala píseň o Ježíši. Moje studentka na kytaru poprvé zahrála celou píseň v rytmu. Že jsem si mohla pak dál číst v klidu doma na gauči. Ozvala se mi kamarádka, s kterou se už několik měsíců snažím sejít, a domluvily jsme si na zítra společnou procházku.
Dneska to byly tedy i takové větší radosti. Z těch menších ještě třešně a jahody a stračatelová zmrzlina.
Asi bych potřebovala, aby se mě na to někdo ptal každý den, když se to napíše, je toho daleko víc, než co si člověk jen tak mimochodem uvědomí…
Pěkné moc, díky, že jste se podělila!