Každý rok slavíme u nás doma Díkůvzdání. Je to pro nás svátek vděčnosti. Sezveme kamarády, upeču krocana s nádivkou, každý něco přinese (zvláště působivá je pak přehlídka různých amerických koláčů neboli pies) a povídáme si o tom, za co jsme ten rok Pánu Bohu vděční.
Loni jsem sepsala seznam 50 věcí, za které jsem vděčná tak nějak trvale. Samozřejmě bych ho klidně mohla zopakovat :), nicméně letos mám čtyři nové věci, za které chci obzvlášť poděkovat. Tady jsou.
Nové bydlení
Jsem vděčná, že po dvaceti třech letech manželství máme konečně bydlení, které je stálé. Splnil se mi dlouholetý sen o zahrádce – opravdu malé, tak akorát, abych ji zvládla a těšila mne. Honza si zase užívá večerů u krbu, kdy sedí na houpacím křesle po mé babičce, hledí do ohně a relaxuje. S barákem přišla samozřejmě spousta starostí, ale to, že konečně nežijeme ve stálém pocitu jakéhosi provizoria – to je opravdu blaho.
Nová práce
Možná jste si všimli, že blog v posledních měsících už nejede takovou rychlostí. Důvod je jednoduchý – začala jsem, také díky blogu, dostávat novou práci. Jednak pozvání do různých sborů ke kázání a na semináře na různá témata, která se na blogu objevují. A pak také různé nabídky na psaní, tvorbu… a do toho v neposlední řadě spadá práce redaktorky interaktivní knihy projektu Komenský 2020.
Nový výcvik
Kdo mě zná trochu víc, tak ví, že se snažím neustále vzdělávat. V posledních letech jsem prošla supervizním výcvikem, loni pak výcvikem v metodách kritického myšlení. Obojí mne zásadně posunulo. Díky dvěma sponzorům (jedné nadaci a jednomu ochotnému jednotlivci) jsem letos mohla nastoupit do prvního roku psychoterapeutického výcviku. Učím se v něm nové věci ohledně přístupu zaměřeného na řešení a pomůže mi to být efektivnější v mojí práci s lidmi.
Nový třídní
Můj mladší syn po několika letech na domácím vzdělávání nastoupil na druhý stupeň do školy. Syna baví zkoušet nás z dějepisných dat, sleduje Fokus Václava Moravce a intonuje jako profík. Dostal moc prima třídního, který má pro syna a jeho potřeby pochopení a navíc učí dějepis, občanku a hudebku. Náhoda? Nemyslím si.
Nové uvědomění si
Stále znovu si uvědomuju, jak jsem vděčná za svou rodinu. Mám skvělého muže a prima děti – to samozřejmě není nic nového. V naší rodině není zdaleka vše dokonalé – skoro bych řekla, že vlastně nic 🙂 Ale o to víc si cením, že se máme v tom všem chaosu a starostech vzájemně rádi. Letos mi nově dochází, že to je vlastně to hlavní, na čem záleží.
Víra, naděje, láska… a největší z nich je láska.
žádné komentáře